Vydry - Velký Týnec

26.3.2011

V sobotu 26.3.2011 jsme se s družinou Vyder vydali po stopách rodu Sov, které byly minulý týden právě ve Velkém Týnci. Na srazu na autobusovém nádraží se nás mnoho nesešlo. Dorazil pouze Borovice, Cupy a Romes. Ze staršího osazenstva našeho rodu přijeli Hogan, Dyda, Šany a já (Tarzan). Aby nás nebylo málo, připojil se k nám i Hryzal.

Autobus jel na čas, a tak jsme vyrazili podle očekávání. Hned jak jsme vystoupili, praštil nás do nosu doslova nechutný zápach, podobný zkaženým vejcím. Naštěstí, když jsme vystoupili na kopec za vesnicí, smrad byl pryč. Cíl nebyl daleko a tak jsme za chvíli byli u konce naší cesty. Na celkem veliké, rozlehlé louce stálo takové menší hradisko, což byla kamenná mohyla jako památník osvobození z roku 1921.

Po přestávce na jídlo a na napití, jsme si dali pár her. Jedna z nich byla na zdokonalování plížení a nenápadnosti v ne příliš členitém terénu. Já s Hoganem jsme na hradisko připevnili šátek a úkolem všech ostatních bylo dostat šátek do jejich doupěte tak, aniž bychom je při tom viděli a chytili je. Když jsme ale s Hoganem chodili půl hodiny po louce a nikoho jsme neviděli se přibližovat k šátku, řekli jsme si, že to asi nebude to pravé a ze strachu, že nás tam ostatní nechali samotné, jsme se vyměnili a šátek hlídal Hryzal s Romesem a Borovicí. Ti se ale pohybovali až příliš blízko u šátku, a tak jsme museli udělat radikální zákrok. Když jsme tam s Hoganem naběhli tak jsme zjistili, že šátek je úplně někde jinde, než jsme si mysleli a neukořistili jsme ho. Po té proběhlo pár velice náročných her typu „Dotkni se rukou země a udělej kolem ní 10 otoček a pak doběhni pro ringo“, po kterých mi nebylo zrovna dobře. Kupodivu ostatní to velice bavilo a tak se hrálo stále dokola.

Na celé louce jsme byli sami, a když jsme si šli zahrát fotbálek mezi stromy, přijelo hejno cyklistů. Bylo jich snad milion a tak ze strachu o naše věci jsme si je šli pohlídat. Naštěstí se moc dlouho nezdrželi a tak jsme si mohli ještě chvíli zakopat.

Při takových aktivitách čas rychle kvapil, a tak nám nezbylo nic jiného než jít na autobus. Jak už jsem se možná zmínil u zápisu z Pohořan, Vydry mají ve zvyku na dopravní prostředek směrem domů vždy dobíhat a nestíhat. To se tentokrát naštěstí nepotvrdilo a dokonce jsme ještě chvíli čekali. Vezl nás ten samý řidič, co nás dovezl a dokonce si už i pamatoval kolik nás je.

Myslím, že jsme se nenudili a všichni si sobotu strávenou ve Velkém Týnci užili až až :-)

(c)Tarzan