V sobotu 18. března jsme vyrazili společně přivítat jaro. A skvěle se nám to podařilo. Celou naši výpravu provázelo jarní sluníčko a teploučko, konečně... Prostě paráda.

Cílem výpravy byla Kartouzka, zřícenina kláštera kartuziánů. Ti tady svůj klášter  postavili v roce 1388. Za pár let (r.1425) je však kvůli strategické poloze a protihusitskému vystupování jejich převora přepadli husité, kartuziáni stihli uprchnout  a tak tu nějakou dobu husité  pobývali. Nakonec se olomoučtí měšťané rozhodli Kartouzku koupit a nechali ji zbořit, aby zamezili nájezdům na město. A tak to tu zůstalo...

Cíl a program výpravy pro nás připravila Borůvka. My nejstarší jsme se opravdu těšili, protože na Kartouzce jsme byli s oddílem naposled před 10 lety, což už je poměrně dlouho. Tenkrát jsme sem jezdívali dost často a tak jsme byli zvědaví jak to tam vypadá... 

Po vzoru účastníků výprav (tenkrát před desíti lety) a vyhecovaní Luciperem, se všichni do zdolání tohoto vrcholu vrhli přímo, jen Bigoněk a já jsme to pěkně po stařecku obešli po cestě. Moc se toho tu nezměnilo, klasická zřícenina, teď bohužel dost lidmi navštěvovaná a podle toho to tu také vypadalo. Přibylo hned několik ohnišť, nepořádek, stále tu procházelo  docela dost turistů... Tenkrát tu byl boží klid a my měli Kartouzku vždy sami pro sebe. No jo," tenkrát" ...

Borůvka si pro své kamarády připravila hned několik her bodovaných i nebodovaných. Tak třeba  "Sever-Jih", "Cukr-káva", "Na chytače"... , v týmech jsme hledali ukryté kameny se slovy a z nich skládali věty. A končili jsme klasickou a velmi oblíbenou schovkou. 

Poněkud jsme zůstali šokovaní výpravou malých skautů (s dospělými vedoucími), kteří si tu rozdělali ohýnek a opékali buřty. A pak se sbalili, oheň nechali hořet a zmizeli. Tak tohle by neudělal ani ten nejmladší Tulák. Samozřejmě jsme se o ohniště postarali, ale zůstal v nás smutný pocit z chování těchto "takytáborníků" a ještě k tomu skautů..                                       

Cesta tam i zpátky nám díky vykáceným lesům odkrývala nádherné výhledy. Kde lesy zůstaly, byla zase krásná zákoutí posetá sněženkami... Pravda, terén který jsme zdolávali ze Sv. Kopečka na Kartouzku a zase zpátky některé poněkud vyčerpal, ale dali jsme to...

Já hodnotím akci "na výbornou" a Vy?

Oliška