Pokřikem ukončujeme letošní oddílové stanování, loučíme se s nejmladšími kamarády, kteří se vydávají na vláček do Náměště a jdeme na to... smutnit...                                                                            A to se projevuje tak, že každý z nás popadne nějaké nářadí a jde makat celý smutný, že už je konec. A oč víc je smutný, o to víc maká. A protože jsme moc smutní všichni, daří se nám všechnu tu krásu táboření docela rychle zlikvidovat, sbalit, uklidit, poodvážet a pak vyrazit k domovu, každý k tomu svému... 

Díky všem, kteří nám přijeli pomáhat se stavbou i s bouráním. Díky všem, kteří to tu s námi prožívali. Díky všem, kteří se tu o nás starali... bylo to príma a bez Vás by to nebylo.

Tak snad brzy na viděnou