Letos jsme se rozhodli vrátit k tradicím a jaro uvítat opět na Cakově...

Nebylo nás moc, ale parta byla skvělá! Počasí nám docela vyšlo a program byl pro všechny, kteří mají rádi přírodu SUPER. Venku jsme byli skoro pořád. Naší sobotní oázou se stal malý lesík na začátku vesnice, ale užili jsme si i hřiště u základny a klubovny - jídelny v ní. Jarní příroda je nádherná, bylo se čím kochat a celý program patřil PŘÍRODĚ. Kiváci pod velením Lucipera připravili spoustu nových her, které nejen protáhly naše tělíčka, ale také prověřily naše znalosti k tomuto tématu a snad nás i mnohému naučily. Tak třeba: věděli jste, že se stromy dorozumívají mezi sebou svými kořeny, pomáhají jim v tom houby a ty za svou pomoc dostanou od nich cukry? (Broučkova hra: Kiváci = stromy, děti = houby. Děti si předávaly zprávy a za to dostaly cukříky a za ně zase bodíky). Nebo třeba víte čím se živí srny? (Hra Pety, boj dvou družstev). Nebo třeba jsme hledali skrýše různých živočichů, kteří si dělají zásoby potravy na zimu (Pahova hra - např. sojka má spoustu skrýší a i tak si pamatuje  co si kde zahrabala na rozdíl třeba od veverky, která jich má míň  a přesto si často nevzpomene... a nám se ty skrýše také docela těžce hledaly, byly skvěle opravdové). Déčko měl pro dvojice připravené otázky o lese a les pro ně  ukrýval i správné odpovědi. Protože my se své výpravy snažíme realizovat v přírodě pokud to jen jde, musíme o ní a pobytu v ní také co nejvíc vědět, to je přece jasné. Od toho jsme táborníci. A tak si Zik pro nás připravil něco jako maturitu. V jeho hře byly nejen znalosti táborníka (orientace v přírodě, co v přírodě nesmíš a co jo, ohně, světové strany...), ale také znalosti přírody jako takové ( stromy,  rostliny, houby, stopy... ). Za správnou odpověď dostal tým pinčlíka, kterého vyměnil za kus zprávy. Kdo odpověď neznal, mohl tu správnou najít v lese a zkusit si tu figurku vybojovat znovu. A když nevíš? Tak můžeš znovu a znovu (a to si to už radši fakt zapamatuješ). Také Koumák měl pro  nás jedno přírodní tajemství - dýchání stromů. Potřebují k tomu slunce, vzduch a vodu a díky tomu produkují cukr. Tuhle hru jsme kvůli dešti hráli v budově. Hledali jsme kartičky slunce, vzduchu a vody a nalezenou sérii jsme vyměnili za kartičku cukru.  Díky ní jsme mohli našemu stromu "razítknout" jeden list. Šlo o to mít jich tam co nejvíc. Také jsme luštili různé rébusy (třeba čtveřice podobných obrázků a my měli najít jeden, který se od ostatních něčím liší. Tak třeba 4 jehličnany - kdo ví, že jeden z nich - modřín - se liší tím, že jediný na zimu opadá?) Kromě těchto her jsme si zahráli lakros, vyzkoušeli jsme si netradiční hudební nástroje v akci "Muzikoles"- nástroje jejichž zvuky připomínají les. Vyzkoušeli jsme gumypušky (myslivci, pytláci), zazpívali si s kytarami, zahráli zhudebněnou pohádku o zvířátkách v lese atd. Ti nejšikovnější z nás si také zkusili splnit některou z podmínek našich odborek (hlavně ty o přírodě). Po celou dobu proti sobě bojovaly čtyři týmy, které za získané body stavěli svůj vlastní les - Prasničky, Les Srnkov, Lištnatý les, Aceroví lososi. Pravda,  názvy  i výsledné obrázky (projekty) jednotlivých lesů byly velice zvláštní, ale boj o body byl opravdu udatný. A tak také výsledky byly  hodně vyrovnané a napínavé až do konce... Zažili jsme i jednu mimořádku - jedenácté narozeniny Hasoně - byl dort, svíčičky, díky Luciperovi, Pahovi a Bažinovi dostal i hobla, byly dárečky i gratulace.

V závěru této akce zasedl slavnostní kmenový sněm.  Peta předala oddílovou vlajku Flinovi a čtyři nováčci složili tulácký slib - Smíšek, Chlebík, Veverka a Bažin. Blahopřejeme! A samozřejmě proběhlo vyhodnocení celého našeho zdejšího snažení...

Byla to skvělá víkendovka!!! Kdo nebyl - může jen litovat - fakticky.

Oliška