... a KONEČNĚ nastal den "D" - prázdninové vyvrcholení naší celoroční činnosti - STANOVÁNÍ...
A jak to už bývá mnoho let zvykem, opět jsme byli vybráni MY - TULÁCI k záchraně něčeho nebo někoho... Je to moc dobře, že máme ve světě takové jméno skvělých zachránců, ne?
A co se tedy stalo? Na jednom opuštěném ostrově jménem Laš-kouw došlo k prapodivné záhadě. Vědci, kteří tam byli vysláni ke zkoumání tamnější vegetace, tak ti vědci se najednou přestali ozývat svému ústředí a jakoby zničehonic zmizeli. Z našeho oddílu tedy byli vybráni ti nejlepší a nejstatečnější a vyrazili na dlouhou cestu. Nejprve vlakem až k pobřeží u města NÁM-ĚŠŤ a pak se už museli poprat s nástrahami přírody a terénu (a taky parna), vlastně asi museli i přes moře, když to byl ostrov... no prostě cíl i úkol byl jasný... dorazit na ostrov, zjistit co se stalo a zachránit zmizelé vědce pokud to jen trošku půjde. A že jde o velice náročnou a nebezpečnou akci je snad jasné...
Veliteli této výpravy byli Brouček a Zik a ti už cestou prověřovali schopnosti vybraných záchranářů. Jeden nikdy neví, že... Úkolem všech bylo ihned zbystřit a všechny smysly uvést do pohotovosti a to zejména hned když pronikli na ostrov. Takže vše si zapisovat a také sbírat vzorky, které se jim zdály být nějak podezřelé... Když konečně dorazili do areálu, který původně obývali ztracení vědci, zírali... Všude pusto a prázdno. Našli základnu uprostřed krásné přírody a přitom s počítači a spoustou všelijaké techniky a přístrojů, rozházené rukavice, natažené dráty, rozházené nádobí, zbraně, odhozená nějaká sluchátka, všude cáry papírů - jakési stránky deníku atd. Jakoby tu byla nějaká mela, tajfun, boje... Byli jsme rozděleni na několik menších týmů pod velením Šami, Borůvky, Myšky a Flina, zkušených to záchranářů. A ihned jsme provedli důkladný průzkum a když jsme to spojili s výsledky svého zkoumání cestou vzniklo hned několik zajímavých teorií - možná experimenty na místních zvířatech, výskyt dinosaurů, vývoj kosmetických přípravků a pak to prý bouchlo atd. A tak byla svolána porada. Týmy si vzájemně sdělovaly své teorie a snažily se je obhájit. A šlo jim to fakt dost dobře. Ale najít shodu, to bylo fakt dost těžké, každý trval na svém. Jenže muselo padnout rozhodnutí co dál. V cárech deníku se žádné nápadné stopy nenašly ( i když já osobně jsem v nich hned viděla jako správnou tu teorii o dinosaurech), možná pomůže technika? A tak na řadu přišlo hrabání se v počítači, jenže zase problémy - s ID (hra "Banditi"- hledání 6 ID, zadání do PC, což vyvolalo tisk prázdných papírů, pak slepé mapy a nakonec tisk mapy s vyznačenými sektory...). Pořád jsme mimo, přemýšlíme, radíme se a tu si někdo vzpomene na cár látky u potoka s nápisem LAB, možná stopa?
A pak už se to rozjelo. Samozřejmě ve hře byli hlavně ti dinosauři. Takže spousta zápletek, napětí, bojů. A protože to všechno bylo přece jen "JAKO", tak také byla spousta legrace, hecování atd. V týmu záchranářů bylo pár - nevím jak to správně nazvat- legračních, vyjímečných, zvláštních, divných...? No prostě pár osobností, které se na naší super náladě podílely. Tak třeba otravná, ale krásná moderátorka z televizních "Broučkovin" nebo jak se to jmenovalo, která nám spolu se svým kameramanem byla neustále v patách (Brouček a Paha), ještě divnější vědma nebo jogínka, či co to byla (Luciper), čili taková ta tajemná postava v pozadí, která svými zvláštními silami vše tajně řídila a zachraňovala a navenek vynikala především svými specoš rozcvičkami. Pak neustále vážný a přísný, ale velice chytrý a zdatný chemik (Zik), dále trochu zvláštní, ale teda fakt hodně pracovitý motýlkář - i když víc jak motýly lovil fotosnímky (Koumák). Byl tu i šéf technického zázemí, řidič zásobovacího vrtulníku a tvrďák (Buk), skvělí a pracovití kuchaříci (Šiša a Bigoněk), také krátkodobí šéfové služebek (Cipísek a Déčko), šéf zásahové jednotky a noční ostrahy (Mrak), také baculatá lékařka a její pomocnice (Katóba a Anežka) a chvíli i náš kamarád a taková ta holka pro všechno od funkce dinosaura přes dřevorubce až po zásobovatele pitnou vodou (Hogan). A samozřejmě já - hlavní zásobovač, který každý den létal vrtulníkem pro haldu potravin, protože tým byl opravdu hodně nenasytný...
Nu, zažili jsme toho hodně - hned jsme se bránili proti útokům divokých zvířat, hned na to jsme zase zachraňovali zraněné dinosaury a nakonec jsme opravdu (v poslední závěrečné hře) objevili i ty ztracené vědce a zachránili je. Jsme prostě skvělí!!! A ti dinosauři ze závěrečné hry byli doslova úchvatní. Byli rozmístěni v jednotlivých sektorech, na hlavě měli papírovou masku dinosaura, vyzbrojeni byli slizem a každý z nich věznil jednoho vědce (maketu člověčí bytosti vyrobenou z klacků a oblečení). Úkolem bylo vědce zachránit a donést zpět do našeho tábořiště. Jediné co na dinosaury platí je, že reagují na zvuk a na pohyb. Tihle tvorové naše záchranáře očichávají, ohrožují je svým slizem a kdo se pohne je dinosaurem zraněn (dotekem). Pak se musí celá skupina dostavit fofrem na ošetřovnu (ke stromu života, který když obejmou, jsou uzdraveni a mohou zpět do akce). Naštěstí bouřka, která nám ohrozila tuto závěrečnou hru, se rychle přehnala a my mohli svou záchranářskou akci s úspěchem ukončit...
Kromě toho všeho jsme samozřejmě museli zajistit náš záchranářský tábor, takže jsme ho zásobovali dřevem - nejen ho těžili, ale také řezali a štípali (jako správní táborníci), museli jsme pomáhat kuchyni s brambory , služebka musela mýt nádobí, mazat chleby a být kuchařům k ruce, takže teď si určitě hodně vážíme práce našich maminek... Také probíhal výcvik ve střelbě z luku a ze vzduchovky, abychom se byli schopni ubránit nečekaným útokům někoho či něčeho, a také jsme trénovali lasování, protože tuhle zručnost jsme museli ovládat kvůli odlovu dinosaurů, kteří utekli ze svých ohrad... Ve volnu probíhaly turnájky hned na několika stanovištích, což dobrá polovina účastníků opravdu využívala. A abych nezapomněla. Zkoušeli jsme rozdělávat ohýnky a hlavně jsme si dokonce jednou sami uvařili večeři v kotlíku a to se vším všudy - nasbírat dřevo, vyrobit vidlice, rozdělat oheň, nakrájet suroviny, uvařit a sníst (a pak také po sobě vše uklidit včetně mytí kotlíků, prostě jak správní táborníci). Nu a večer ohýnky, kytary, písničky - to abychom si vyléčili nervíky po tolik náročném denním snažení...
Co prozradit na závěr? Her byla spousta a my je prožívali fakt naplno. Letos nešlo o boj o bodíky, ale o týmovou spolupráci všech. Takže jsme se možná naučili naslouchat druhým, vzájemně si pomáhat, spolupracovat, prostě takové to "jeden za všechny, všichni za jednoho"...
A všichni byli skvělí, pracovití, nadšení, stateční - malí i velcí - prostě UŽILI JSME SI TO! Skvělý příslib do nového školního roku na "Tuláckých cestách", nemyslíte?
Tak kamarádi, v září na viděnou
Oliška