... a přišlo tradiční "SMUTNĚNÍ" a to je od slova "smutno". Tolik příprav, tolik práce, pár dnů - samozřejmě skvělých a plných zážitků- a je konec. Komu by z toho nebylo smutno, že?

A když se k tomu přidá i fyzická likvidace všeho co jsme tak pracně vybudovali, to je fakt smutnění...

Děti nám odjely a zůstávají zase jen dospělí Tuláci a nejstarší děti Šami, Borůvka, Myška a Flin. Pomáhat nám přijel i Bařa, Linda a tradičně Divadlo. A tak se bourá, suší, zakopávají jámy, uklízí, balí, nakládá, odváží, ukládá...

Sešla se nás zase dvacítka pracantů, takže zvládáme. Sluníčko nám svítí, potřebujeme ho k sušení, ale čističi a skládači stanů trpí, přesto to nevzdávají. A kolik rohoží, barelů a já nevím čeho ještě je potřeba na to sluníčko přinést, naskládat, usušit a zase odnést - ještěže máme v oddíle takové siláky. Makají všichni až do večera a "na plný plyn". Podařilo se nám dát vše do pořádku a i když jsme docela zničeni, večerní ohýnek, kytara a písničky naše "JÁ" rychle vyléčí. Smutníme, ale těch pár dnů stálo za to.

Bylo to moc príma a vedení oddílu všem těmto suprovým a obětavým pracantům děkuje. Moc si Vás za to vážíme. Díky, kamarádi...

Oliška