Na naši první vydří rodovku jsme si naplánovali trošku neobvyklý úkol – najít lesní skřítky. A protože jsme zaslechli, že se nachází na Svatém Kopečku, byl náš cíl jasný. Cesta městkou hromadnou dopravou byla fuška, ale naštěstí jsme to zvládli a to dokonce bez ztráty hvězdičky. Hned po příjezdu na Kopeček jsme se vydali do nejbližšího lesa. Když jsme byli z doslechu všech nepovolaných uší, vytáhl Svišť svou Encyklopedii lesních skřítků. Tu jsme hned společně prostudovali, abychom věděli, koho že to máme hledat. Žádného skřítka jsme ale nenašli, byť jsme nejbližší okolí prohledali skutečně poctivě (Katóba si oddychla, že aspoň stromy zůstaly na svém původním místě). A tak jsme pokračovali jednou lesní cestičkou na nám neznámé místečko. Asi v polovině cesty nás zastavila Luciper s tím, že ona už nějaké skřítky zná a že nás s nimi chce seznámit. Protože v tu dobu ale neznali oni nás, zůstali zkamenělí a my jsme je tak museli hledat. Hloupí skřítci, takhle nám přidělávat práci! Mrzutost nám ale moc dlouho nezůstala, protože skřítci byli vážně krásní.

Po setkání se skřítky jsme pokračovali dál. Zastavili jsme na jednom plácku na okraji lesa, a protože jsme byli děsně hladoví, dali jsme si hnedka sváču. Hned potom jsme začali stavět domečky pro skřítky. S plnými bříšky nám to šlo opravdu parádně, moc se nám to povedlo! A i skřítci byli spokojení. Nebo to aspoň tvrdili. Pak za námi přišla sluneční paní, která nás pěkně vystrašila. Řekla nám totiž, že když nás uvidí, její hněv a žár nám ublíží. Proto jsme se hned utíkali schovat. Nevydrželo nám to ale moc dlouho. Brzy jsme totiž zaslechli nějaké kvíkání a uviděli divoká prasátka (Kdo ví, jak to ale doopravdy bylo. Poz. red.). Takže stejnou rychlostí, jakou jsme se předtím schovávali, jsme se zase odschovali. Nestihli jsme si ani odpočinout a už za námi přišla babka kořenářka, která nás poprosila, ať jí pomůžeme roztřídit vůně. A tak jsme čuchali k jehličí, kaštanům a hlíně, abychom jí dokázali poradit. Nakonec jsme se už rozloučili se skřítky a vydali se směr autobus. Tahle rodovka byla strašně krátká. Vůbec nic jsme nestihli!