K honbě za Kartuziánským pokladem se nás 3.11.2012 sešlo mnoho, atak jsme měli velkou šanci poklad najít. Štěstí stálo na naší straně hned od začátku výpravy, když jsme se všichni vešli do autobusu a dokonce i když jsme z něj všichni na kopečku vystoupili. Teprve tam začala honba za pokladem.

                Když jsme se konečně dostali do lesa, s bratrem Hoganiusem jsme prověřili schopnost našich hledačů nenápadně se zbavit věcí a taky ve sběru listí, kterého jsme naštěstí neměli nedostatek. Cesta byla dlouhá a věřím, že i únavná, ale v zápalu boje o to, být nejlepší sběrač na to nikdo nemyslel. Už od kopečka nás pronásledovala skupinka cizích hledačů pokladů, ale naštěstí špatně odbočili a šli špatnou cestou a my získali výhodu.

                Příchodem do kláštera jsme se zděsili, jelikož místo kláštera na jeho místě byli pouze ruiny. Naštěstí bratři mniši byli chytří a indicie s místem, kde se nachází poklad, stihli uschovat dříve, než byl klášter zbourán.

                Indicie si ovšem nezaslouží jen tak někdo, a tak hledači museli prokázat své umění boje, vytrvalost a hbitost, ale stejně tak i své vědomosti a týmovou spolupráci k tomu, aby pro svůj pomyslný pokoj získali indicii k pokladu. Ovšem že to nebylo jen tak. Co kdyby se indicie dostala do rukou nesprávným osobám. Každá indicie byla zašifrovaná a zde se musela projevit fantazie a zkušenosti každého hledače.

                Jak se ukázalo, ne všichni byli s luštěním a následnou kompletací indicií tak úspěšní jak se zdálo. Navíc ke klášteru našli cestu i již zmiňovaní hledači, kteří po cestě špatně odbočili. Poklad byl v ohrožení a naši hledači stále marně pátrali a indicie jim nic neříkali. Naštěstí na ně přišlo osvícení z nebe, nebo Bigoněk udělal krok aby jim nestál na vedení a poklad našli. Dokonce každý svůj.

(c) Tarzan