Dnes tj. v sobotu 9. února jsme poprvé vyrazili na dobrovolku s cílem Horka nad Moravou. Probíhal zde „Ptačí den na Sluňákově“ pro rodiče s dětmi. Mámou byla Katóba, tátou Oliška a jejich děcka Ferari, Imni, Drozd, Mini, Svišť a Brouček...
Program byl zaměřen hlavně pro malé děti, ale myslím si, že neuškodil ani Sovicím, protože zde byla spousta námětů pro případnou organizaci terénní hry s podobným zaměřením pro jejich mladší kamarády. Podobná stanoviště hravě zvládnou, jen mít ty nápady . A to dřív nebo později budou určitě připravovat. (Třeba by mne určitě nenapadlo vyrobit žížalu z petvršků a absolvovat s ní překážkovou dráhu nebo naplácat do kelímku smradlový vzorek z bažiny v naší tradiční „Čichovce“). Dozvěděli jsme se i nějaké nové věci. Víte třeba, že k nám v zimě přilétají havrani a my jim klidně všem říkáme vrány? Nebo, že u nás trvale žijí krkavci, kteří jsou havranům podobní, ale havrani to nejsou, krákorají trochu jinak a jsou černější, a také je to prý jeden z nejchytřejších ptáků?) Nebo třeba, že ptáčkům do krmítek se nedává staré pečivo, protože by je z toho bolela bříška, nebo, že žížaly bydlí v humusu nikoliv v humusných petláhvích? Jo, a taky , že bažant je krocan (autor Svišť)?...
Budova Sluňákova je docela zajímavá, prozkoumali jsme ji z venku i vevnitř. Asi nejzajímavější byl a větrací šachta z kuchyně, suprově to tam vonělo a starší hochy se nám jen těžko dařilo od tama odtáhnout. Podařilo se nám také domluvit spolupráci s tímto zařízením, takže se můžete těšit na někdy příště...snad se Vás přidá víc. Zajímavý byli určitě sokolníci se svými svěřenci, ale mně osobně dost vadil pohled na ty krásné ptáky připoutané řetězy. Trochu problémy byly i s Mini, moc se nám ji nedařilo odtrhnout od koníků , skoro nám ujel autobus. Byla dost velká kosa, tak jsme výpravu na Loveckou chatu vzdali a domů vyrazili trochu dřív. V každém případě bylo tohle sobotní dopoledne na Sluňákově lepší než válení se doma u televize, bratři a sestry z kmene Tuláků!!!
(c) Oliška