Návrat do země Tébiů aneb Tábor 2014 „Ztracený totem“...

Tébiové se vrátili zpět na území, která vždy patřila jejich otcům. Tam, kde kdysi jejich první náčelník „Ten co viděl bílého orla“ zastavil svůj stále putující lid a rozhodl: „Toto bude domov Tébiů...“ Bylo to už dávno, bylo to tenkrát, kdy bledá tvář psala do svého kalendáře rok 1995...

Tébiové mají za sebou dlouhou cestu, hledali nový domov s bohatšími lovišti a daleko od bledých tváří, dvakrát 365 dní putovali, ale nenašli nic. A tak se tohoto léta, v měsíci Čanpasapa wi, vrací zpět  do země Tébiů, na své tábořiště v Laškově.

Staví tady svá týpí, ohrady pro své koně, kruh velkého ohně, vydávají se prověřit svá stará loviště  a hledají stezky zvěře, aby mohli zajistit zásoby na zimu.. Tu jednoho večera , ve chvíli kdy náčelník rozvádí průvodem loučí své bojovníky k jejich týpí, v tuto chvíli zazní údolím táhlá píseň, kterou kdysi slyšeli jejich otcové – píseň jejich ochránkyně...

A lid Tébiů vidí ze tmy vystupovat postavu ženy, slyší její hlas: „Tébiové, přichází k vám Bílá bizoní žena. Přichází k Vám s těmito slovy: Vrátili jste se sem, do země Tébiů, země otců vašich otců, do Maka waununkapi. Postavili jste zde zase svá týpí, zapálili očeti tanka, ale ne každý oheň vydává teplo. Ne každé týpí se stává opravdovým domovem. Ale každý oheň, týpí i bojovník, žena , dítě , stařec i náčelník musí být chráněni Velkým duchem. Jen moc a síla Wakan tanky ukrytá v kmenovém totemu, jen ona zajistí Tébiům šťastný domov, uchrání je před jejich nepřáteli, před nemocemi, před hladem, zkázou...Tébiové, najděte totem svých otců, zachraňte svůj kmen!“

Jak se žena ze tmy objevila , tak i ve tmě zmizela. Ale její píseň a její slova zůstávají v myslích Tébiů ještě dlouho... Následující den se vydávají hledat totem svých otců, ztracený totem svého kmene...

              Tuláci se skutečně pokorně vracejí zpět na své tábořiště do Laškova. V loňském roce nebyli indiánským kmenem, ale svůj tábor prožili v Hraničných Petrovicích, kde stany vyměnili za pevnou budovu. Byl to sice skvělý tábor, ale stesk po Laškově je vrátil zpět,na staré tábořiště.  Znamenalo to ovšem několik víkendů tvrdé dřiny než nejstarší Tuláci opět dali tábořiště do pořádku a připravili ho pro své mladší kamarády. Patří jim za to velký dík!!! Jen díky nim můžeme opět „vzkřísit“ náš fiktivní indiánský kmen Tébio a znovu prožívat jeho dobrodružství. 

Noc převtělení se podařila a hned druhý den tábora tu máme indiánské rody Wappo, Atakapa, Mohykány a Vanuatu pod velením sačemů Pavouka, Pahy, Čokana a Drozda. Nejstarší Tuláci s napětím očekávají  jak se těmto mlaďochům povede.

Laškovský tábor je opravdu úplně něco jiného než loni. Už jen stavba tábora dokáže fyzicky jednoho pěkně odrovnat a když přijedou děti, je to ještě náročnější. Věnuješ se jim od rána do večera, ráno jim pomáháš s úklidem (samozřejmě jen než se to naučí sami) a svou hygošku pak taktak stíháš. A než je naučíš v „přípravě“ se fakt připravit a být po zabubnování nástupu na místě včas... Po snídani jsou hned práce a záleží na tobě, jak si je zorganizuješ, aby úkol pro tábor byl splněn a tvůj rod obstál. A to některé dětí drží sekeru či pilu poprvé v ruce, musíš je tedy napřed naučit s ní pracovat. Sami si tu musíme dostavět sušáky na prádlo, opravit rohože, naškrábat brambory, zásobovat kuchyň dřevem... Nikdo to za nás neudělá a každý rod má svůj úkol, musí ho splnit, jde tu o čest tvého rodu!!! O tvou sačemskou čest! Většinou pomáhají ještě stařešinové (vedení tábora), ale pochvalu nebo pokárání dostáváš ty a tvůj rod! A což teprve služba strážců ohně alias „služební družina“ – hlídat tábor, pomáhat v kuchyni, uklízet, umývat nádobí, čistit petrolejky, chystat večerní oheň...

Po „Pracích“ jsou „Praxe“ neboli „Woečonpi“. Střídáme se po rodech, tady si sačem trošku oddechne, protože praxe vedou stařešinové, ale i jim musíš s dětmi pomáhat. Letos jsme měli tradiční střelbu ze vzduchovky, lukostřelbu, lakros, první pomoc, lasování a vše kolem ohňů...

Skvělá kuchyně, kterou vytvářeli po celou dobu tábora náčelníci Bigoněk a Pája nás v poledne totálně odrovnala, někteří si přidávali i třikrát. Jen jednou jsme si (po ohňových praxích) vařili sami super gulášek v kotlíku....

Od svých svěřenců si jako sačem chvíli odpočineš v poledním klidu, který si ohlídá strážce dne a ty většinou padneš na lože ve svém stanu a celý ho prospíš...

A pak až do večera se svým rodem bojuješ o cenné trofeje v jednotlivých etapách celotáborovky.  Tu letošní  skvěle připravila Katóba s Luciperem a jejím námětem je „Ztracený totem“. Je to spousta méně či více náročných her, při kterých získáváme cenné bodíky a podle umístění i území (kartičky, které symbolizují probádané území a které si sestavujeme na své rodové kůže – námětem je hra Carcassonne).

Večer zakončuje náčelník kmene u ohně, ke kterému svolávají  bubny stařešinů své bojovníky. Zde se hodnotí den, ocení se ti nejúspěšnější, rody ukončí den svými bojovými pokřiky a náčelník pak odvádí svůj lid k jejich týpí. Říkáme tomu píseň a tanec loučí ...

A teprve teď si chudák sačem na chvíli oddechne. To když už jeho svěřenci zmizí ve svých spacáčcích –ještě je zkontrolovat, zašněrovat stany a konečně na chvíli zodpovídám jen sám za sebe. Společně s náčelníky a stařešiny zazpíváme několik písniček na usínání a pak sebrat poslední síly, protože ještě nás čeká Rada – hodnocení dne, bodování a příprava dne dalšího. Nemá to chudák sačem vůbec jednoduché...

Myslím si, že se mnou vedení tábora bude souhlasit  - obstáli ti naši nejmladší vůdcové! Někomu se dařilo v hrách samozřejmě víc, někomu méně, ale obstáli  všichni...

Na letošním táboře jsme se snažili do indiánského života propašovat také něco z toho ryze „Tuláckého žití“ a tak se Koumákovi podařilo složit slib. Splnilo se i několik odborek a mnozí vystoupili na horu poznání Tukula o stupínek výš. Tady nejvíc zabodoval Buk, který v tuto chvíli splněním Zálesáka a Ohnivce má nejvíc oddílových odborek. Udělovali jsme i Březové lístky. Letos nejvyšším byla oceněná Katóba , za její skvělou práci jsme jí poděkovali karmínovým BL. Velkým zážitkem určitě pro všechny bylo odpoledne se ZdrSemem, organizací, která formou zážitkové pedagogiky učí zásady první pomoci. Pro nejstarší byla připravena simulovaná autonehoda. Tady asi nejlépe zabodoval Bařa, který byl schopen  opravdu „zachraňovat“, děti pak absolvovaly trasu plnou „zraněných“ a mohly si v praxi vyzkoušet  jak rychle a účelně pomoci. A potřeba je také zmínit geocaching, který se nám podařilo propašovat dokonce do závěrečné hry. ..

A ta byla skvělá.  Tébiové svůj starý totem našli a snad tak opravdu zachránili svůj kmen pro roky další. Jestli to nevzdají ti nejstarší, bude příští rok zase patřit Tébiům. Jestli to nevzdají ti mladší, budou zase po prázdninách schůzky a výpravy Tuláků. A ti nejmladší? Ti to nevzdají určitě, i oni byli skvělí, žádní plakánci, žádné máčky, ale opravdu skvělí táborníci – věřím, že oni do jednoho budou chtít zase po prázdninách vykročit na ty naše „Tulácké stezky“...

Byl to príma tábor. A i když nám propršel, Tébiové alias Tuláci si ho opravdu užili!

Zapsala Oliška