HOSTÝN – to byla naše říjnová KMENOVKA...

Vypravili jsme se na ni v malém počtu, ale užili jsme si ji. Cílem bylo hlavně získání DUHOVÉ KEŠKY, kterou Hostýn ukrývá. Cesta vláčkem byla poněkud delší, než jsme zvyklí a tak jsme se zabavili různými hrami. Já jsem si to „rozdala“ s Kolou ve hře „Myslím si“ a dost dlouho na to nezapomenu. Dostala mne velice brzy – neuhodla jsem to, co mám, je to dřevěné, nemám to doma, nemám to u sebe, ale mám to, má to i Kola a taky to nemá doma... No, schválně hádejte, co to vlastně mám? (Dřevěná noha to opravdu není).

Vystoupili jsme v Bystřici pod Hostýnem, a protože to po dost dlouhé době byla zase výprava do neznáma a také proto, že s námi byli nováčci, začali jsme s praxí orientace v neznámém terénu hned na nádraží. Prověřili jsme si jak je to s námi a s mapou a jak ovládáme turistické značení a že aspoň některé děti tohle ovládají způsobilo, že jsme nebloudili a Svatý Hostýn jsme opravdu „dobyli“. Pravda, výstup na něj byl náročný a já jsem opravdu překonávala sama sebe. Nakonec jsem s vypětím posledních sil zdolala i těch dvě stě schodů (nebo kolik jich bylo) na samém vrcholu. Nácvik „orientace v přírodě“ pokračoval i zde. Bojovali jsme s busolou, světovými stranami, azimuty, s mapou, s orientací podle slunce a přírodních jevů  – a někteří opravdu „bojovali“, táborníci a zapomněli základní věci, jojojoj ...

Samozřejmě následoval krátký rozchod, abychom vzali ztečí stánky, a pak jsme se už soustředili na kešky. Rozděleni do skupinek jsme mořili hlavičky nad zašifrovanými souřadnicemi. Nebylo to vůbec snadné. Pěkně si to na nás Bigoněk vymyslel. Ale nakonec jsme to zvládli. Nu a šlo se lovit. Samozřejmě jsme byli úspěšní, dvě obyčkešky a jedna duhová, už je máme zalogované! Stihli jsme také splnit duhový úkol, i když ne úplně ideálně, protože jsme nebyli patřičně vybaveni. A tak jsme aspoň posbírali do všech volných sáčků a pytlíků lidský odpad všeho druhu, který se v okolí duhové kešky vyskytoval. Jeden by fakt nevěřil,  jací jsou lidé čuňátka. Odnesli jsme do konťasu od petek po zbytky brzdící páky bobů všechno možné, pytlíky nestačily a my víme, že příště na výpravu do přírody bereme s sebou velké igelitové pytle – ono to bude asi všude stejné...

V lesíku nad Bystřicí jsme si ještě zahráli Mrakovu hru s morseovkou, naposledy přehlédli krásné Hostýnské vrchy a mazali jsme na nádraží. Tam na nás čekal už Tarzan, který za námi na Svatý Hostýn vyrazil na motorce a zpět musel zase po silnici, zatímco my jsme to brali šupem dolů přes hory a doly... A pak už vláček a cesta domů. Výprava byla super a hlavně – lov se vydařil!

Oliška