Tak konečně !!! Je sice třináctého, ale je sobota - ne pátek! Vyrážíme otevřít naši "BOUDIČKU" na Laškově - letos teprve první výšlap a po sedmi měsících (hrůza) uvidíme konečně to naše tábořiště!!!

Scházíme se na nádražíčku Olomouc - město. Třináct statečných dětí - navzdory aprílovému počasí (všímáte si? třináctého a třináct! - co to asi znamená?). K nim se přidává jedenáct dospěláků,          ( škoda, že to není další třináctka, to už bych asi fakt byla pověrčivá). Má vůbec smysl opakovat "škoda, že nás je zas tak málo!"? V oddíle je nás rovná padesátka, na naši tradiční akci tedy nevyrazila ani polovina! Tak já to teda řeknu, musím, protože mne to hodně mrzí: ŠKODA kamarádi....

Na tábořiště přicházíme prohřátí sluníčkem, všude se to krásně zelená, fóglíci prozpěvují jedna radost, BOUDA stojí, potůček nevyschl, na první pohled je všechno v pořádku - super! 

Zahajujeme pokřikem a pak se hned vrháme k provazu s klíči a napjati očekáváme jejich cinknutí až poslední kousek provázku Bigoněk šmikne kudličkou ... Buk odemyká a my vstupujeme dovnitř, vyháníme myšky, pavoučky, mravence a všechna ostatní případná stvoření, kterým naše BOUDA poskytla přes zimu domov, protože od teď tady zase už bydlíme MY!

No a taky odhalujeme první škody, které zima napáchala. V BOUDĚ je mokro a vítr, asi teda nejspíš nějaká vichřice, nám docela dost "pocuchala" střechu ...

Následuje nezbytné občerstvení a pouštíme se do her, soutěží a dovádění, takže za chvilku překřičíme i ty naše laškovské fóglíky. Nejprve se rozdělujeme do týmů, jejichž úkolem je pro druhé připravit jakoukoliv soutěžní disciplínu - vymyslet, nachystat, vysvětlit, rozhodovat a vyhodnotit - samozřejmě bez našich "starců". Podle Bigoňka jsme se úkolu zhostili docela dobře, ale chce to lepší týmovou spolupráci, což zvládla na jedničku jen jedna skupina - inu, máme se pořád ještě co učit. Pak následuje souboj jednotlivců. Staří tentokrát představují určité postavy, většinou pohádkové bytosti a my hádáme. Takový Otesánek-Esmi byl docela lehký, taky Saxana-Majk a Sněhurka-Tarzan docela uhádnutelní. Ale Superman-Cipísek nebo Harry Potter-Katóba, to už mnozí nedávali. Vinetua-Kolu snad neuhádl nikdo, i když ho tak krásně předváděla, úplně stejně těžký byl Pan Tau-Linda a Popelku-Hogana si někteří spletli s Oliškou (prý proto, že pořád uklízí)... Následovaly hry pod velením našich nejstarších chlapů, zatímco jiní provizorně ošetřovali BOUDU a táborový kruh a do této pohody se mezi nás vřítila nečekaně přeháňka s vydatným deštěm a zahnala nás všechny do BOUDY, kterou jsme si tak neplánovaně užili až do vypršení času odchodu, samozřejmě i tady jsme hráli hry, byť místa je tu pramálo... 

TAKŽE : ZVLÁDLI JSME TO! První letošní výšlap se vydařil, nejenže jsme ho přežili, ale také si ho pořádně užili!!!

Oliška