Rodovka – Velký Týnec

aneb (zase) po stopách Jana Tleskače

13.3.2011

Ve středu na schůzce jsme se dozvěděli, že nám přišel dopis od našeho kamaráda Ludvíka. Sdělil nám úkryt další části deníku Jana Tleskače. A tak jsme se v neděli sešli a vydali se na ono místo… Naštěstí jsme měli s sebou posily – Divadla (který málem nedorazil, neboť si spletl místo srazu) a Frenkyho. Bez nich bychom to zvládli jenom těžko. V průběhu dne se k nám přidali další dva spolubojovníci, ale o tom až později.

Když jsme přijeli do vesnice V.T. (pro neznalé Velký Týnec), váhali jsme, kudy se máme vydat. Podle toho mála, co jsme si z Luďova dopisu pamatovali, jsme usoudili, že máme vylézt na nejvyšší kopec v okolí. Byla to fuška, ale nakonec jsme to zvládli. A k našemu překvapení se nám podařilo najít to, co jsme hledali. Jenom chudák Frenky v tom měl trochu zmatek a nevěděl, po čem vlastně pátrá.

Po pořádné dávce odpočinku si na nás Katóba nachystala „pavoučí dráhu“. Měli jsme za úkol proplížit se po slepu mezi provázky a řídit se pouze jejími (nebo Divadlovými) radami. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme si sundali šátek a pavučina nikde! No co, aspoň se naši staří pobavili. Potom jsme hráli něco jako honičku. A díky bohu za to! Díky ní jsme objevili dva zvědy – Hogana a Tarzana, kteří nám už od Olomouce byli v patách. Vtipně to vyjádřil Frenky: „Napřed přišel Drozd a spol. s tím, že viděli Hogana s Tarzanem… tak jsem si říkal, že si ze mě určitě dělají srandu. Když s tím samým přišla i Maka, říkal jsem si, že tu asi něco nehraje…“ (nepřesná citace).

I s těmi dvěma špehy jsme si pak zahráli hru na bodyguardy, při které jsme se parádně vyřádili. Sice jsme potom nemohli chodit, byli jsme jak čuňátka, ale aspoň jsme se zbavili přebytečné energie. A cesta domů? Jako vždy…